Rozhlasové a televizní poplatky: Na co máte nárok a kolik ušetříte

Historie rozhlasových a televizních poplatků v ČR

První rozhlasové poplatky byly v tehdejším Československu zavedeny již v roce 1923, krátce po zahájení pravidelného rozhlasového vysílání. Původní výše poplatku činila 60 korun československých měsíčně za přijímač. Zajímavostí je, že v té době museli posluchači získat také koncesi k provozování rozhlasového přijímače. Systém koncesí a poplatků byl spravován tehdejším Ministerstvem pošt a telegrafů.

V průběhu třicátých let se výše poplatku několikrát měnila v závislosti na ekonomické situaci země. Významným milníkem byl rok 1953, kdy došlo k měnové reformě, která ovlivnila i výši rozhlasových poplatků. V této době již bylo rozhlasové vysílání považováno za důležitý nástroj komunikace a vzdělávání obyvatelstva.

Televizní poplatky byly poprvé zavedeny v roce 1955, dva roky po zahájení pravidelného televizního vysílání v Československu. Původní výše televizního poplatku byla stanovena na 15 Kčs měsíčně. V té době bylo vlastnictví televizoru považováno za luxus a počet koncesionářů byl zpočátku velmi nízký.

Významnou změnou prošel systém poplatků v roce 1969 v souvislosti s federalizací Československa, kdy došlo k rozdělení Československého rozhlasu a televize na českou a slovenskou část. Toto rozdělení však nemělo přímý vliv na výši poplatků, které zůstaly jednotné pro celou federaci.

Po roce 1989 došlo k zásadní transformaci mediálního prostředí. V roce 1991 byly přijaty zákony o České televizi a Českém rozhlasu, které položily základy současného systému veřejnoprávního vysílání. Výše poplatků se v devadesátých letech několikrát upravovala v reakci na ekonomickou situaci a rostoucí náklady na vysílání.

Současný systém rozhlasových a televizních poplatků byl ustanoven zákonem č. 348/2005 Sb., který nabyl účinnosti 1. ledna 2006. Tento zákon přinesl několik zásadních změn, včetně nové definice poplatníka a způsobu výběru poplatků. Měsíční výše rozhlasového poplatku byla stanovena na 45 Kč a televizního na 135 Kč, přičemž tyto částky zůstávají v platnosti dodnes.

Důležitým aspektem vývoje poplatků bylo také postupné rozšiřování definice přijímacího zařízení. Zatímco původně se jednalo pouze o klasické rozhlasové a televizní přijímače, s rozvojem technologií se definice rozšířila i na další zařízení schopná příjmu vysílání. V současnosti se za rozhlasový či televizní přijímač považuje jakékoliv zařízení technicky způsobilé k individuálně volitelné reprodukci rozhlasového či televizního vysílání, bez ohledu na způsob příjmu.

Systém výběru poplatků prošel také významnou modernizací. Od původního systému výběru prostřednictvím pošty se přešlo k současnému modelu přímých plateb a SIPO. Česká televize a Český rozhlas také průběžně zdokonalují systém evidence poplatníků a kontroly placení poplatků, včetně využití moderních technologií pro správu databáze koncesionářů.

Kdo musí platit koncesionářské poplatky

Povinnost platit koncesionářské poplatky se vztahuje na všechny fyzické i právnické osoby, které vlastní nebo užívají televizní či rozhlasový přijímač. Podle zákona musí koncesionářské poplatky hradit každý, kdo má v domácnosti nebo firmě zařízení technicky způsobilé k příjmu televizního či rozhlasového vysílání. To znamená, že není rozhodující, zda člověk skutečně sleduje televizní programy nebo poslouchá rozhlas, ale zda má k dispozici přístroj, který to umožňuje.

V případě domácností platí, že stačí jeden poplatek za všechny televizory či rádia v domácnosti, přičemž nezáleží na jejich počtu. U právnických osob a podnikatelů je situace odlišná - ti musí platit poplatky za každý přijímač zvlášť. Výjimku tvoří pouze přijímače používané pro výrobu a servis nebo přijímače určené k prodeji koncovým zákazníkům.

Důležité je zmínit, že od placení koncesionářských poplatků jsou osvobozeny některé skupiny obyvatel. Mezi ně patří osoby s úplnou nebo praktickou slepotou, osoby s oboustrannou hluchotou, příjemci dávek v hmotné nouzi a osoby s nízkými příjmy. Osvobození však není automatické a je nutné o něj požádat a doložit příslušné dokumenty České televizi nebo Českému rozhlasu.

Za televizní přijímač se považuje jakékoliv zařízení, které umožňuje příjem televizního vysílání, bez ohledu na způsob příjmu. To zahrnuje klasické televizory, ale také počítače s TV kartou, set-top boxy či jiná zařízení schopná přijímat televizní signál. V případě rozhlasového poplatku se jedná o rádia, autorádia, ale i další zařízení umožňující příjem rozhlasového vysílání.

Specifická situace nastává u firemních vozidel vybavených autorádiem. V tomto případě se každé autorádio považuje za samostatný přijímač a podnikatel musí platit rozhlasový poplatek za každé z nich. To platí i pro vozové parky či půjčovny automobilů. Naopak soukromá vozidla spadají pod domácnost a jejich autorádia jsou kryta jedním poplatkem za domácnost.

Je třeba zdůraznit, že neplacení koncesionářských poplatků může vést k významným sankcím. Česká televize i Český rozhlas pravidelně kontrolují databáze poplatníků a mohou vyměřit dlužné poplatky zpětně, včetně penále. V krajním případě může být vymáhání dlužných poplatků řešeno soudní cestou, což může vést k dalším nákladům pro dlužníka.

Povinnost platit koncesionářské poplatky vzniká od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni, kdy osoba začala vlastnit nebo užívat televizní či rozhlasový přijímač. Při pořízení nového přijímače je poplatník povinen se sám přihlásit k placení poplatků, a to nejpozději do 15 dnů od vzniku poplatkové povinnosti. Stejně tak je nutné hlásit jakékoliv změny v registraci, včetně ukončení užívání přijímače nebo změny adresy.

Aktuální výše měsíčních poplatků

Měsíční poplatek za televizní přijímač v České republice v současnosti činí 135 Kč, zatímco rozhlasový poplatek je stanoven na 45 Kč měsíčně. Tyto částky jsou závazné pro všechny fyzické i právnické osoby, které vlastní nebo užívají rozhlasový či televizní přijímač. Je důležité zmínit, že poplatky se platí za každý přijímač zvlášť, přičemž v případě domácností platí výjimka - pokud má domácnost více přijímačů stejného typu, hradí se pouze jeden poplatek za každý typ zařízení.

V případě podnikatelských subjektů a právnických osob je situace odlišná, jelikož tyto subjekty musí hradit poplatky za každý jednotlivý přijímač, který používají v rámci své činnosti. Toto pravidlo platí i pro hotely, restaurace a jiná ubytovací či stravovací zařízení, kde se poplatek vztahuje na každý televizor či rozhlasový přijímač umístěný v pokojích nebo společných prostorách.

Osvobození od placení poplatků se vztahuje na specifické skupiny obyvatel, především na osoby s úplnou nebo praktickou slepotou, osoby s oboustrannou hluchotou, a také na osoby s nízkými příjmy, které pobírají dávky v hmotné nouzi. Důležitou podmínkou pro osvobození je včasné doložení příslušných dokumentů prokazujících nárok na tuto výjimku.

Výše poplatků zůstává již několik let neměnná, přestože se objevují diskuze o jejich případném navýšení vzhledem k rostoucím nákladům na výrobu a vysílání programů. Poslední úprava výše poplatků proběhla v roce 2008, kdy došlo ke zvýšení televizního poplatku na současných 135 Kč. Rozhlasový poplatek ve výši 45 Kč zůstává nezměněn dokonce od roku 2005.

Pro poplatníky je podstatné vědět, že povinnost platit poplatky vzniká od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni, kdy se osoba stala držitelem přijímače. Při pořízení nového televizoru či rádia je tedy nutné se včas zaregistrovat jako poplatník. Naopak při ukončení držení přijímače je možné se z evidence odhlásit, přičemž povinnost platit poplatky končí koncem měsíce, ve kterém bylo držení přijímače ukončeno.

V případě nezaplacení poplatků může Česká televize či Český rozhlas přistoupit k vymáhání dlužných částek, včetně přirážky až do výše 5000 Kč. Je proto důležité dodržovat pravidelné platby a případné změny v držení přijímačů neprodleně hlásit příslušným institucím. Poplatky lze hradit různými způsoby - měsíčně, čtvrtletně, pololetně nebo ročně, přičemž nejběžnější formou úhrady je bankovní převod nebo SIPO.

Osvobození od placení poplatků

Od placení rozhlasových a televizních poplatků jsou osvobozeny některé skupiny obyvatel České republiky. Základní podmínkou pro osvobození je písemné oznámení této skutečnosti provozovateli vysílání, tedy České televizi nebo Českému rozhlasu. Toto oznámení musí být doloženo příslušnými doklady, které prokazují nárok na osvobození.

Typ poplatku	Měsíční sazba	Roční sazba	Osvobození
Rozhlasový poplatek	45 Kč	540 Kč	ZTP/P, osoby s příjmem do životního minima
Televizní poplatek	135 Kč	1620 Kč	ZTP/P, osoby s příjmem do životního minima
Kombinovaný poplatek (TV + rozhlas)	180 Kč	2160 Kč	ZTP/P, osoby s příjmem do životního minima

Mezi osoby osvobozené od placení poplatků patří především osoby s úplnou nebo praktickou slepotou obou očí a osoby s oboustrannou úplnou nebo praktickou hluchotou. Tyto osoby musí své postižení doložit průkazem ZTP/P nebo potvrzením od lékaře. V případě rozhlasových poplatků jsou od placení osvobozeny osoby s úplnou nebo praktickou hluchotou, zatímco u televizních poplatků se osvobození vztahuje na osoby s úplnou nebo praktickou slepotou.

Další významnou skupinou osvobozenou od placení poplatků jsou osoby s nízkými příjmy. Konkrétně se jedná o případy, kdy čistý příjem jednotlivce nebo společně posuzovaných osob nedosahuje 2,15násobku životního minima. Tuto skutečnost je nutné doložit potvrzením o příjmu nebo potvrzením o pobírání dávek v hmotné nouzi od příslušného úřadu práce.

Specifickou kategorií jsou také osoby žijící v domácnosti s osobou závislou na péči jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), stupni III (těžká závislost) nebo stupni IV (úplná závislost). Pro uznání osvobození je nezbytné předložit rozhodnutí úřadu práce o přiznání příspěvku na péči.

Osvobození se vztahuje také na poskytovatele zdravotních služeb, kteří poskytují zdravotní služby podle zákona o zdravotních službách, a to za přijímače umístěné v prostorách určených k poskytování zdravotních služeb. Podobně jsou osvobozeny i školská zařízení zapsaná ve školském rejstříku, a to za přijímače umístěné v prostorách určených k vyučování.

Důležité je zmínit, že osvobození není automatické a vzniká až prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení kompletního oznámení včetně všech požadovaných dokladů. Poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání zánik skutečností odůvodňujících osvobození od poplatkové povinnosti, a to nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy tyto skutečnosti nastaly.

V případě, že dojde ke změně podmínek pro osvobození nebo k jejich zániku, je poplatník povinen začít opět platit poplatky. Pokud tak neučiní, vystavuje se riziku penalizace a případného vymáhání dlužných částek. Je proto důležité sledovat platnost dokladů prokazujících nárok na osvobození a včas je obnovovat nebo informovat provozovatele vysílání o změně situace.

Způsoby úhrady koncesionářských poplatků

Koncesionářské poplatky lze v České republice hradit několika různými způsoby, přičemž každý poplatník si může vybrat ten, který mu nejvíce vyhovuje. Nejčastějším způsobem je bezhotovostní platba převodem z bankovního účtu, kdy poplatník zadá trvalý příkaz k úhradě ve prospěch účtu České televize nebo Českého rozhlasu. Tento způsob je velmi pohodlný, protože platba probíhá automaticky každý měsíc a poplatník se o ni nemusí starat.

Další možností je platba prostřednictvím SIPO, což je sdružené inkaso plateb obyvatelstva. Tento způsob využívá mnoho domácností, protože umožňuje hradit koncesionářské poplatky společně s dalšími pravidelnými platbami, jako jsou například platby za elektřinu, plyn nebo telefon. Pro aktivaci této služby je nutné navštívit pobočku České pošty a vyplnit příslušný formulář.

Méně využívanou, ale stále dostupnou možností je platba poštovní poukázkou typu A. Tento způsob je vhodný zejména pro starší občany, kteří preferují osobní návštěvu pošty a platbu v hotovosti. Poštovní poukázky jsou k dispozici na každé pobočce České pošty a lze je využít pro jednorázovou i pravidelnou úhradu poplatků.

Pro právnické osoby a podnikatele je k dispozici možnost hromadné platby za více přijímačů najednou. Tato varianta je výhodná například pro hotely, restaurace nebo jiná zařízení, která provozují větší počet televizních či rozhlasových přijímačů. V takovém případě se vystavuje jedna souhrnná faktura, kterou lze uhradit standardním bankovním převodem.

V případě změny způsobu platby je poplatník povinen tuto změnu nahlásit provozovateli vysílání. Stejně tak je nutné oznámit jakékoliv změny v počtu přijímačů nebo změnu adresy. Tyto změny lze provést prostřednictvím online formuláře na webových stránkách České televize nebo Českého rozhlasu, případně písemně poštou nebo osobně na příslušném pracovišti.

Pro usnadnění plateb nabízejí provozovatelé vysílání také možnost elektronické fakturace, kdy poplatník dostává faktury e-mailem ve formátu PDF. Tento způsob je ekologický a zároveň praktický, protože faktury jsou ihned k dispozici v elektronické podobě a není třeba je skladovat v papírové formě.

V případě nedoplatků nebo opožděných plateb může být poplatníkovi vyměřeno penále ve výši 1 % z dlužné částky za každý započatý měsíc prodlení. Proto je důležité zajistit včasnou úhradu poplatků a v případě jakýchkoliv problémů kontaktovat příslušné oddělení koncesionářských poplatků, které může nabídnout individuální řešení situace, například formou splátkového kalendáře.

Sankce za neplacení poplatků

Neplacení rozhlasových a televizních poplatků může mít pro poplatníky závažné důsledky. Česká televize a Český rozhlas jako provozovatelé vysílání mají zákonné právo vymáhat dlužné částky včetně souvisejících sankcí. V případě, že poplatník neplní svou zákonnou povinnost hradit koncesionářské poplatky, může být vystaven pokutě až do výše 10 000 Kč. Tato sankce se vztahuje na každý jednotlivý případ porušení poplatkové povinnosti.

Proces vymáhání začíná zpravidla zasláním upomínky, ve které je dlužník vyzván k úhradě dlužné částky. Pokud na tuto výzvu nereaguje, následuje druhá upomínka s vyčíslením dlužné částky včetně přirážky k poplatkům. V případě, že poplatník ani poté nezačne plnit své povinnosti, může být celá záležitost předána k právnímu vymáhání, což pro dlužníka znamená další významné navýšení nákladů o právní zastoupení a soudní poplatky.

Zvláště závažným případem je situace, kdy poplatník úmyslně nenahlásí držení přijímače nebo uvede nepravdivé údaje. V takovém případě může být kromě běžné pokuty vystaven i dalším právním následkům, včetně možného trestního stíhání pro podvod. Provozovatelé vysílání mají právo provádět kontroly a ověřovat údaje o držení přijímačů, přičemž poplatník je povinen poskytnout součinnost.

Dlužné poplatky se promlčují ve standardní tříleté promlčecí lhůtě, avšak pokud již bylo zahájeno soudní řízení nebo byla pohledávka přiznána pravomocným rozhodnutím soudu, prodlužuje se tato lhůta na deset let. Je důležité si uvědomit, že neznalost zákona neomlouvá a povinnost platit poplatky vzniká automaticky při pořízení rozhlasového nebo televizního přijímače.

V případě dlouhodobého neplacení poplatků mohou provozovatelé vysílání přistoupit k exekučnímu vymáhání, což pro dlužníka znamená další významné náklady. Exekutor může přistoupit k různým způsobům vymáhání, včetně srážek ze mzdy, zabavení majetku nebo blokace bankovních účtů. Náklady na exekuční řízení často několikanásobně převyšují původní dlužnou částku.

Pro předcházení sankcím je důležité řádně a včas plnit poplatkovou povinnost a v případě jakýchkoliv změn nebo problémů s platbami neprodleně kontaktovat příslušného provozovatele vysílání. Ti nabízejí možnost dohodnout splátkový kalendář nebo jiné řešení obtížné situace, pokud poplatník projeví snahu svůj dluh řešit. Včasná komunikace a proaktivní přístup mohou pomoci předejít zbytečným komplikacím a dodatečným nákladům spojeným s vymáháním dlužných částek.

Kontrola a evidence poplatníků

Český rozhlas a Česká televize jako provozovatelé vysílání ze zákona mají oprávnění provádět kontrolu evidence poplatníků rozhlasových a televizních poplatků. Tato kontrolní činnost je nezbytná pro zajištění spravedlivého výběru poplatků a dodržování zákonných povinností všemi subjekty. Provozovatelé vysílání mohou využívat různé metody kontroly, včetně porovnávání údajů z vlastních databází s informacemi z veřejně dostupných zdrojů.

V rámci kontrolní činnosti jsou oprávněni vyžadovat od poplatníků předložení dokladů a informací potřebných pro řádnou evidenci. Mezi tyto doklady patří zejména doklady o počtu přijímačů, jejich umístění a způsobu jejich využívání. V případě právnických osob a podnikajících fyzických osob je kontrola zaměřena především na správnost údajů o počtu zaměstnanců a provozoven, kde jsou umístěny rozhlasové a televizní přijímače.

Provozovatelé vysílání mají také právo provádět místní šetření za účelem zjištění skutečného stavu věci. Tato šetření musí být prováděna v souladu s platnými právními předpisy a s respektováním práv kontrolovaných subjektů. Kontroloři jsou povinni prokázat se příslušným oprávněním a dodržovat mlčenlivost o zjištěných skutečnostech.

Evidence poplatníků je vedena v elektronické podobě a obsahuje základní identifikační údaje poplatníků, včetně jména a příjmení nebo názvu právnické osoby, adresy, případně identifikačního čísla, a údajů o počtu přijímačů a výši předepsaných poplatků. Provozovatelé vysílání jsou povinni zajistit ochranu osobních údajů v souladu s příslušnými právními předpisy.

V případě zjištění nesrovnalostí nebo porušení povinností mohou provozovatelé vysílání vyměřit dlužné poplatky včetně přirážky. Výše přirážky může činit až trojnásobek dlužné částky. Před vyměřením přirážky jsou poplatníci zpravidla vyzváni k dobrovolnému splnění svých povinností a k odstranění zjištěných nedostatků.

Součástí kontrolní činnosti je také pravidelná aktualizace evidence poplatníků. Poplatníci jsou povinni hlásit změny údajů rozhodných pro výběr poplatků, například změnu adresy nebo počtu přijímačů. Nesplnění této oznamovací povinnosti může být sankcionováno. Provozovatelé vysílání mohou využívat i další zdroje informací pro aktualizaci evidence, například údaje z veřejných rejstříků nebo informace od dodavatelů elektrické energie.

Pro zefektivnění kontrolní činnosti využívají provozovatelé vysílání moderní informační systémy a analytické nástroje. Ty umožňují automatizované zpracování dat a identifikaci rizikových případů, které vyžadují podrobnější prověření. Systém evidence je průběžně modernizován s cílem snížit administrativní zátěž jak na straně provozovatelů vysílání, tak na straně poplatníků.

Využití vybraných peněz z poplatků

Vybrané peníze z rozhlasových a televizních poplatků představují hlavní zdroj financování veřejnoprávních médií v České republice. Česká televize a Český rozhlas tyto prostředky využívají k zajištění svého provozu a k plnění zákonem stanovených úkolů veřejné služby. Významná část vybraných poplatků směřuje na výrobu a vysílání původních pořadů, které zahrnují zpravodajství, dokumentární tvorbu, vzdělávací programy a kulturní pořady.

V případě České televize jsou finanční prostředky z koncesionářských poplatků investovány do technického zázemí, modernizace studiové techniky a digitalizace vysílání. Nemalá část rozpočtu je věnována na vlastní televizní tvorbu, včetně nákladných dramatických děl, seriálů a filmů. Tyto projekty často vznikají ve spolupráci s nezávislými producenty a přispívají k rozvoji české kinematografie. Významné částky jsou také alokovány na sportovní přenosy a nákup vysílacích práv významných sportovních událostí.

Český rozhlas využívá vybrané poplatky především k zajištění kvalitního rozhlasového vysílání na všech svých stanicích. Finance jsou směřovány do tvorby původních rozhlasových pořadů, včetně rozhlasových her, dokumentů a publicistických relací. Část prostředků je určena na provoz a rozvoj regionálních studií, která zajišťují lokální zpravodajství a podporují kulturní dění v jednotlivých krajích.

Důležitou položkou v rozpočtu obou institucí jsou investice do digitálních platforem a nových médií. Tato oblast zahrnuje vývoj a provoz internetových stránek, mobilních aplikací a služeb na vyžádání, jako jsou iVysílání České televize nebo audioarchiv Českého rozhlasu. V současné době je kladen důraz na modernizaci těchto služeb a jejich přizpůsobení měnícím se potřebám diváků a posluchačů.

Část vybraných poplatků je také určena na archivaci a digitalizaci historických materiálů, které představují významné kulturní dědictví. Tento proces je finančně náročný, ale nezbytný pro zachování důležitých dokumentů pro budoucí generace. Archivní fondy obou institucí obsahují unikátní záznamy významných historických událostí, kulturních počinů a společenského vývoje v České republice.

Financování z koncesionářských poplatků umožňuje veřejnoprávním médiím zachovat si nezávislost na komerčních a politických vlivech. Díky stabilnímu příjmu mohou Česká televize a Český rozhlas poskytovat vyvážené zpravodajství, podporovat českou kulturu a vzdělávání, a plnit tak svou úlohu veřejné služby. Transparentní hospodaření s vybranými poplatky je pravidelně kontrolováno příslušnými dozorčími orgány a podléhá veřejné kontrole.

Srovnání poplatků s ostatními zeměmi EU

V rámci Evropské unie existují značné rozdíly ve výši rozhlasových a televizních poplatků, přičemž Česká republika se řadí mezi země s relativně nižšími sazbami. Zatímco český divák platí měsíčně 135 Kč za televizní a 45 Kč za rozhlasový poplatek, v některých západoevropských zemích jsou tyto částky několikanásobně vyšší. Například ve Švýcarsku, které sice není členem EU, ale představuje zajímavý srovnávací bod, dosahují poplatky v přepočtu téměř 1200 Kč měsíčně.

V sousedním Německu platí domácnosti tzv. Rundfunkbeitrag ve výši přibližně 460 Kč měsíčně, který zahrnuje jak televizní, tak rozhlasové vysílání. Německý systém je specifický tím, že poplatek se vztahuje na domácnost jako celek, nikoli na jednotlivé přijímače. Ve Francii byl donedávna vybírán poplatek ve výši asi 350 Kč měsíčně, ale země nedávno přistoupila k reformě systému financování veřejnoprávních médií.

Skandinávské země tradičně patří k těm s nejvyššími poplatky v Evropě. Ve Švédsku například došlo k transformaci klasického koncesionářského poplatku na speciální mediální daň, která se odvíjí od příjmu poplatníka. V Dánsku činí poplatek v přepočtu okolo 700 Kč měsíčně, což představuje jednu z nejvyšších sazeb v EU.

Naopak země východní Evropy mají obecně nižší sazby. Slovensko má podobný systém jako Česká republika, s měsíčním poplatkem přibližně 120 Kč za televizní vysílání. V Polsku je poplatek dokonce ještě nižší, ale země se potýká s velmi nízkou mírou jejich výběru, což významně komplikuje financování tamních veřejnoprávních médií.

Zajímavý je případ Nizozemska, kde došlo k úplnému zrušení přímých koncesionářských poplatků a veřejnoprávní média jsou financována přímo ze státního rozpočtu. Podobný model funguje také ve Španělsku, kde většina příjmů veřejnoprávní televize pochází ze státních dotací a komerční činnosti.

Výše poplatků často odráží ekonomickou situaci dané země a kupní sílu obyvatelstva. Je však třeba vzít v úvahu, že vyšší poplatky obvykle znamenají větší nezávislost na státním rozpočtu a komerčních zdrojích. To může vést k kvalitnějšímu a nezávislejšímu zpravodajství a původní tvorbě. Některé země také nabízejí různé formy úlev či osvobození od poplatků pro sociálně slabší skupiny obyvatel, seniory nebo zdravotně postižené osoby.

Trendem posledních let je v mnoha zemích diskuze o modernizaci systému výběru poplatků s ohledem na měnící se způsoby konzumace médií. Například v Británii, kde BBC vybírá jeden z nejvyšších poplatků v Evropě, probíhá intenzivní debata o budoucnosti financování veřejnoprávního vysílání v době streamovacích služeb a internetu. Současný britský poplatek činí v přepočtu asi 450 Kč měsíčně.

Rozhlasové a televizní poplatky jsou nejen povinností, ale i investicí do kvalitního zpravodajství, kultury a vzdělávání pro všechny občany naší země.

Radmila Procházková

Plánované změny v systému poplatků

V současné době probíhá intenzivní diskuze o zásadní reformě systému rozhlasových a televizních poplatků v České republice. Ministerstvo kultury připravuje významnou novelu zákona, která by měla přinést několik podstatných změn v dosavadním systému výběru a správy koncesionářských poplatků. Navrhovaná úprava počítá především se zvýšením měsíčního poplatku za televizní vysílání z současných 135 Kč na 160 Kč, zatímco rozhlasový poplatek by se měl zvýšit ze stávajících 45 Kč na 55 Kč měsíčně. Toto navýšení je odůvodněno dlouhodobou stagnací výše poplatků, která neodráží rostoucí náklady na výrobu a vysílání veřejnoprávních médií.

Zásadní změnou má být také způsob evidence poplatníků. Nově by měl být zaveden automatický systém registrace na základě odběru elektrické energie, což by mělo významně omezit možnosti vyhýbání se platbě poplatků. Tento systém by měl být propojen s databázemi dodavatelů elektrické energie a státní správy, což umožní efektivnější kontrolu a vymáhání poplatků. Současně se připravuje modernizace platebního systému, který by měl nabídnout více možností úhrady poplatků včetně online plateb a možnosti nastavení trvalých příkazů.

Další významnou změnou je plánované rozšíření definice zařízení, za která se platí koncesionářské poplatky. Zatímco dosud se poplatky vztahovaly především na klasické televizory a rozhlasové přijímače, nová úprava by měla zahrnout i mobilní telefony, tablety a počítače s přístupem k internetu, prostřednictvím kterých lze sledovat televizní a rozhlasové vysílání. Tato změna reflektuje současný trend konzumace médií napříč různými platformami.

V rámci připravovaných změn se také počítá s úpravou systému osvobození od poplatků. Nově by měly být od poplatků osvobozeny pouze osoby s těžkým zdravotním postižením a domácnosti s příjmem pod hranicí životního minima. Současně se zvažuje zavedení slevy pro seniory nad 70 let a studenty prezenčního studia. Systém by měl být transparentnější a administrativně jednodušší jak pro poplatníky, tak pro správce poplatků.

Ministerstvo kultury také plánuje posílit kontrolní mechanismy a zvýšit sankce za neplacení poplatků. Maximální pokuta by se měla zvýšit na 50 000 Kč, přičemž by měl být zaveden efektivnější systém vymáhání dlužných částek. Současně se připravuje informační kampaň, která má veřejnosti vysvětlit význam veřejnoprávních médií a důležitost jejich stabilního financování prostřednictvím koncesionářských poplatků.

Změny by měly vstoupit v platnost postupně od roku 2025, přičemž kompletní implementace nového systému by měla být dokončena do konce roku 2026. Očekává se, že tyto úpravy přinesou dodatečné příjmy ve výši několika stovek milionů korun ročně, které budou použity na modernizaci technického vybavení, výrobu kvalitního obsahu a rozvoj digitálních služeb veřejnoprávních médií.